Historie a popis kostela

Z historie

Kostel s klášterem byl postaven na Na Bělidlech před hradbami Olomouce na památku františkána sv. Jana Kapistránského. To byl charismatický kazatel, který roku 1451 dostal od papeže Mikuláše V. pověření k misii v českých zemích a v srpnu téhož roku na tomto místě úspěšně kázal.

Základní kámen kostela byl položen roku 1453. Slavnostní vysvěcení kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Bernardina se konalo až o 15 let později 28. 8. 1468 za přítomnosti uherského krále Matyáše Korvína. Světiteli kostela byli papežský legát Vavřinec Rovarella – vysvětil tři oltáře v presbytáři, a vratislavský biskup Rudolf, který vysvětil osm oltářů v kostelní lodi.

Po tři staletí patřil kostel řádu františkánů (observantní větve). V 17. a 18. století proběhly v kostele četné barokní úpravy. Gotické oltáře byly nahrazeny barokními, z nichž se dodnes zachoval jen jediný a to oltář Sv. Dominika (dříve svaté Anny).

K jižní straně kostela byly zvenku přistaveny dvě kaple. První, rovnoběžně s presbytářem, je kaple Božího hrobu. Byla posvěcena roku 1653. Nachází se v ní kopie vzácné ikony ze 13. století:

Panna Maria - Matka ustavičné pomoci. Druhá kaple z roku 1675 původně zasvěcena sv. Antonínovi Paduánskému byla roku 1709 přebudována. Dnes je to kaple Panny Marie Růžencové. Na čelním oltáři kaple je umístěn renesanční deskový obraz Madony s dítětem. Na bočních oltářích jsou dominikánští světci: sv. Kateřina z Ricci a sv. Hyacint.

Klášter františkánů byl v roce 1784 v rámci reforem Josefa II. zrušen. Objekty kláštera a kostela převzali olomoučtí dominikáni, kteří zas museli opustit svůj původní klášter u sv. Michala na Žerotínově náměstí. Ti v průběhu 19. století provedli regotizaci interiéru kostela. V dubnu 1950 byli dominikáni komunistickou mocí vyvezeni z kláštera do internačních táborů. Starost o klášterní kostel převzala farnost sv. Mořice. V polovině osmdesátých let 20. století došlo k rekonstrukci interiéru. Byly odstraněny novogotické prvky a přitom se na stěnách presbytáře i lodi kostela nalezly pozoruhodné pozdně gotické fresky. Dominikáni se mohli vrátit do svého kláštera až roku 1993. Organizovali generální opravu kostela po povodni roku 1997. Byl vybudován nový oltář uprostřed presbytáře. Z původního oltáře se zachoval svatostánek. Byla položena nová dlažba, pod kruchtou vznikly zpovědní místnosti, pořídily se nové chórové lavice a osvětlení kostela. Kostel byl slavnostně otevřen 4. října 1998, kdy otec arcibiskup Karel Otčenášek posvětil centrální oltář.

 

 

Stručný popis kostela

Ke kostelní lodi čtvercového půdorysu přiléhá dlouhý chórový presbytář mírně vychýlený od osy lodi (to znázorňuje naklonění hlavy Spasitele na kříži). Klenba lodi spočívá na čtyřech osmibokých pilířích. Nad ní je neobvyklá osmiboká jehlancovitá (stanová) střecha. Ze severní strany přiléhá ke kostelu zbytek gotického ambitu s kamenným okénkem, které bývalo užíváno ke zpovídání. Do stěny jsou vetknuty nalezené náhrobní kameny. Na barokním oltáři sv. Dominika jsou uloženy ostatky sv. Zdislavy, patronky rodin, kterou svatořečil papež sv. Jan Pavel II. 21.5.1995 v Olomouci. Nad nimi je umístěn Zdislavin portrét od malířky Andrey Popprové.

V presbytáři se nachází rozsáhlá kresba štětcem znázorňující slavnou bitvu u Bělehradu (22.7.1456). Na fresce (z roku 1468) jsou zvýrazněné podoby sv. Jana Kapistránského a vojevůdce Jana Hunyádiho, otce budoucího krále Matyáše Korvína, kteří měli největší podíl na vítězství nad Turky. Na poděkování za toto vítězství ustanovil papež Kalixt III. svátek Proměnění Páně (na 22.7.) a zavedl v Církvi polední vyzvánění zvonů. Dále je zde freska sv. Františka z Assisi a freska Krista nesoucího kříž. Po obou stranách vítězného oblouku jsou dochovány obrazy původního pašijového cyklu: Nesení kříže a Snímání s kříže. Další freska nesoucí letopočet 1500 je nad vchodem do kaple Božího hrobu. Je na ní zobrazena Panna Maria s adorujícími donátory a nad ní ve dvou řadách sedm bolestí a sedm radostí Panny Marie. Kříž ve tvaru T nad svatostánkem a vitraje v oknech presbytáře a lodi jsou s dílny brněnského architekta Karla Rechlíka. Najdeme na nich postavy Krista, Panny Marie, andělů a rozjímajícího člověka.

 

Stavební proměny kláštera v historii

  • Stavba kostela a kláštera s původní křížovou chodbou roku 1453 - 1468
  • Stavba kaple Božího hrobu roku 1653
  • Stavba Svatých schodů roku 1702
  • Stavba kaple sv. Antonína (růžencová kaple) roku 1707 - 1708
  • Postavení kamenného zábradlí (bariery) roku 1727
  • Stavba nové budovy kláštera roku 1743 - 1751
  • Zbourání průčelí Svatých schodů a úprava kaple roku 1799 - 1802
  • Zbourání části klášterní budovy roku 1840 - 1842 a postavení portálu roku 1845
  • Otevření podélné uličky
  • Úprava staré budovy roku 1874
  • Regotizace kostela v 80. letech 19. století
  • Přístavba z roku 1930 a nadstavba podstřeší
  • Zbourání další části městských hradeb z roku 1526 a postavení nové ohradní zdi kolem kláštera a zahrady roku 1942
  • Rekonstrukce interéru kostela v polovině 80. let 20. stol., odkrytí a restaurování fresek
  • Generální oprava kostela po povodni v červenci 1997, znovuotevření kostela v říjnu 1998

Jdi na: "Stanová střecha kostela".

 

Kostel s klášterem byl postaven na Na Bělidlech před hradbami Olomouce na památku

františkána sv. Jana Kapistránského. To byl charismatický kazatel, který roku 1451 dostal od papeže

Mikuláše V. pověření k misii v českých zemích a v srpnu téhož roku na tomto místě úspěšně kázal.

Základní kámen kostela byl položen roku 1453. Slavnostní vysvěcení kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Bernardina se konalo až o 15 let později 28. 8. 1468 za přítomnosti uherského krále Matyáše Korvína. Světiteli kostela byli papežský legát Vavřinec Rovarella – vysvětil tři oltáře v presbytáři, a vratislavský biskup Rudolf, který vysvětil osm oltářů v kostelní lodi.

Po tři staletí patřil kostel řádu františkánů (observantní větve). V 17. a 18. století proběhly v kostele četné barokní úpravy. Gotické oltáře byly nahrazeny barokními, z nichž se dodnes zachoval jen jediný a to oltář Sv. Dominika (dříve svaté Anny).

K jižní straně kostela byly zvenku přistaveny dvě kaple. První, rovnoběžně s presbytářem, je kaple Božího hrobu. Byla posvěcena roku 1653. Nachází se v ní kopie vzácné ikony ze 13. století:

Panna Maria - Matka ustavičné pomoci. Druhá kaple z roku 1675 původně zasvěcena sv. Antonínovi Paduánskému byla roku 1709 přebudována. Dnes je to kaple Panny Marie Růžencové. Na čelním oltáři kaple je umístěn renesanční deskový obraz Madony s dítětem. Na bočních oltářích jsou dominikánští světci: sv. Kateřina z Ricci a sv. Hyacint.

Klášter františkánů byl v roce 1784 v rámci reforem Josefa II. zrušen. Objekty kláštera a kostela převzali olomoučtí dominikáni, kteří zas museli opustit svůj původní klášter u sv. Michala na Žerotínově náměstí. Ti v průběhu 19. století provedli regotizaci interiéru kostela. V dubnu 1950 byli dominikáni komunistickou mocí vyvezeni z kláštera do internačních táborů. Starost o klášterní kostel převzala farnost sv. Mořice. V polovině osmdesátých let 20. století došlo k rekonstrukci interiéru. Byly odstraněny novogotické prvky a přitom se na stěnách presbytáře i lodi kostela nalezly pozoruhodné pozdně gotické fresky. Dominikáni se mohli vrátit do svého kláštera až roku 1993. Organizovali generální opravu kostela po povodni roku 1997. Byl vybudován nový oltář uprostřed presbytáře. Z původního oltáře se zachoval svatostánek. Byla položena nová dlažba, pod kruchtou vznikly zpovědní místnosti, pořídily se nové chórové lavice a osvětlení kostela. Kostel byl slavnostně otevřen 4. října 1998, kdy otec arcibiskup Karel Otčenášek posvětil centrální oltář.

©2010 Klášter Dominikánů Olomouc
Vytvořil Slam.CZ